Saarloosův vlčák - Chovatelská stanice Miraja

O bláznovství, zodpovědnosti, o vlcích v psí kůži aneb o psech s vlčím srdcem

15.03.2009 15:15

Jednoho rána v květnu 2006 nám chovatelka Susanna Turkkila se svou kamarádkou a dvěma Československými vlčáky pocházejícími z Čech přivezli tři tolik očekávané Saarloose. Dvě čtyřměsíční holky Kiss a Hany a jejich po otci pokrevního bratra, patnáctiměsíčního Walda. Každý z psů měl jinou barvu srsti. Fenky měly barvu vlkošedou a hnědou, pes červenou. Na příjezd jsme se nachystali a koupili jsme dva nové kotce. Na zahradě měla již domov naše smečka bílých ovčáků. „Vlci“ se chovali po příjezdu přátelsky, dali jsme je do kotců, kde měli připravenou vodu a granule, na které byli podle chovatelky zvyklí. Připravené krmení hltavě sežrali, v prvotním chování nebyl žádný problém.

Chovatelka u nás zůstala ještě deset dní, snažili jsme se její přítomnosti využít a získat co nejvíce informací o chování  a chovu těchto psů. Neustále nám ze strany chovatelky bylo kladeno na srdce, že nemáme Saarloose pouštět velmi dlouho volně na zahradu, na procházky chodit pouze na stahovacím řetízku, pouštět je až po půl roce. Další rada zněla abychom byli neustále ve střehu pokud budeme se psy manipulovat v kotcích. Jsou prý velice chytří a rychlí pokud by utekli, byl by to velký problém. Byl nám doporučen co možná nejčastější kontakt se psy, jinak se prý uzavírají do sebe a jejich plachost se stává dominantní. Také nám bylo mnohokrát kladeno na srdce, že Saarloos nemůže být chován v bytě, dokázali by zde napáchat značné škody - rozkoušou vše na co přijdou. Chovatelka si odvezla dvě štěňátka bílých ovčáků, která jsme v tu dobu měli. Protože, jsme se psy často sedávali venku, chovatelka si velmi pochvalovala přátelské chování bílých ovčáků a upozorňovala nás, že Saarloos nikdy nebude jako oni.

Abych pravdu řekla, někdy jsme měli pocit, že všechna ta varování jsou trochu přehnaná.

Když jsme se rozloučili, začala jsem se chovat k novým členům smečky jako k ostatním. Pouštěla jsem je na zahradu a potom je vždy pracně odchytávala a odváděla do kotců. Začali jsme je brát s ostatními psy na vodítku ven. Nebyli zvyklí. Waldo částečně a fenky vůbec. Byli bázliví, zdrženliví a nepoučitelní. Několikrát opakovaná dobrá zkušenost a nic. Řekli jsme si, že to chce spoustu času, obrnit se trpělivostí a spoustou pamlsků. Musím také říci, že štěňata Saarloose, stejně jako i štěňata Československého vlčáka, se odebírají od fen již v útlém věku (5-7týdnů). Brzká socializace štěňat je velice důležitá, u tohoto plemene obzvlášť. K nám se dostali již mnohem starší, což začlenění do nové rodiny zkomplikovalo. Psi byli po zdlouhavé cestě z Finska značně vyčerpaní a češtině „kupodivu“ nerozuměli. Chodili jsme na procházky, psy jsme neustále hladili, kartáčovali, učili jezdit autem, brali do lesoparku a do města. Jedna z fen nedělala pokroky žádné, nezvykla si ani na jednoho člena rodiny. Já a moje jedenáctiletá dcera jsme se tolik snažily, vše bylo marné. Nedala se pohladit, chytit ani přivolat, nenaučila se ani chodit na vodítku.

Odměnou za všechnu tu práci a snahu byla možnost pozorovat tyto psy. Jejich chování a naprostou disciplínu ve smečce. Jejich hrátky, vnímání hierarchie smečky a pohyby jsou ryze vlčí. Jsou velice tišší, neštěkají, jen jakýmsi houkáním vítají. Postupem času začali být Kiss a Waldo velmi milí a přítulní, k rodině a k lidem, kteří s nimi jsou často v kontaktu. Ostatním lidem se vyhýbají a pokud nemají možnost prchnout, nechají se hladit. Trpělivě snáší i kontakt s neznámou osobou a trpí vše, co se jim děje. O negativní reakci ze strany psa nemůže být řeč.

Po velké trpělivé práci se psy jsme v létě vyrazili s bílými ovčáky a Saarloosy na výstavy. Cestu vždy tiše a bez problémů protrpěli. Na výstavě se chovali překvapivě, byli trpěliví a klidní.

Čas utíkal, Kiss a Waldo dělali stále pokroky. Zvládli vodítko, přivolání, sednutí na povel.  Nastal ale další problém. V průběhu přivykání na nové prostředí jsme nechali „vlky“ větší část dne puštěné na našem velkém pozemku spolu ostatními psy. Po nějakém čase však začali mít zájem o to, co je za plotem u sousedů. Nebyla to klasická snaha utéct, jen se podívat jaké je to u sousedů. Když se někdo náhodou objevil venku, „šup“ honem domů.

Hanička si nezvykla, vystačila si se smečkou a nepomohlo, že jsme jí zavírali samostatně a musela hodně času trávit jen s námi. Hodně času trávila tím, že ležela u kotců svých kamarádů ze smečky. Vzdali jsme to a smířili jsme se s tím, že život stráví na pozemku - zahradě. A pak se stalo něco, co připisujeme velmi labilní povaze Haničky, která úzce souvisí s velmi pozdním odběrem od feny- matky. Hanička již nežije, a já se rozhodla napsat o plemeni u nás tolik neznámém a pro mnohé možná velmi přitažlivém právě pro svou vlčí povahu a vzezření. Ano bylo to bláznovství pořídit si tři Saarloose najednou. Nebyli jsme na chov Saarloosů dostatečně připraveni. Přesto však nelituji, snad  jen jednoho zmařeného psího života.

Můj článek asi nezní moc optimisticky, to jsem ani nezamýšlela, ale ráda bych, aby každý, kdo se rozhodne tohoto psa si pořídit, věděl několik zásadních věcí. Saarloose by si měl pořídit co v nejútlejším věku psa. Je to pes, který se nehodí do bytu. Saarloos nosí a kouše vše, co najde. Cokoli odložíte, ukradne a kouše. Dokonce i na procházce sebere hadr či papír ležící na zemi. Jestli máte pocit, že jde pouze o štěněčí věk, tak se mýlíte. Saarloosové hrabou a to všude. Snaží se rozšiřovat si své - vaše teritorium. Z toho vyplývá, že pro Saarloose musíte mít připravený dostatečně velký výběh s pevnou podezdívkou a dostatečně vysokým plotem. Výběh kde budou zaručeně hrabat, pokud se budou nudit a okusovat boudu pokud nebudou mít ve výběhu dostatek „hraček“, třeba dřeva na hraní. Při výchově se musíte obrnit trpělivostí, láskou a pamlsky. Saarloos takřka neštěká a nehlídá. Je fakt, že vzezření a typický postoj vlka budí u lidí přirozený respekt. Je to pes do přírody. V žádném případě to není pes na výcvik. Jsou velmi chytří, vůči cizím lidem přirozeně bázliví. Za takřka rok se u třech našich Saarloosů neobjevila sebemenší agresivita, a to ani v situacích kdy byli velice vyděšeni a zahnáni, jak se říká, do rohu. Jsou silně smečkoví a na smečce závislí. Nemají problém se psy, neperou se, ale svojí rychlou a pro mnohé ostatní psi divokou hrou, můžou vyvolat u ostatních psů nervozitu. Po zkušenostech si troufám s jistotou říci, že se Saarloos nedá chovat ve společnosti ostatních domácích zvířat, jako jsou slepice, kočky atd. na „jednom dvoře“. Děti mají rádi, ale pozor k menším dětem by se mohli chovat jako ke štěňatům. Tahat je za oblečení a hrát si s nimi jako by patřili ke smečce. Za našimi dětmi chodí, okukují je a nejmladší (4 roky), občas chytnou na zadečku za tepláky, což je pro ně přirozené smečkové chování. Ke svým páníčkům jsou velmi přítulní a mazliví, nemají vás (dospělé) tendenci tahat a okusovat. Pokud si získáte jejich důvěru, nechají si od Vás líbit vše, jsou trpěliví a věří Vám. Pokud se chováte jinak, spěcháte, chcete po nich něco jinak než obvykle, začnou se chovat přesně jako Vy - jinak než obvykle. Jsou velmi citliví, jejich povaha je takřka melancholická. Nemají rádi cestování autem, ale pokud musí cestovat, jsou klidní a tišší.

Možná vás napadne otázka: Na co a pro koho je vhodný takový pes?

Je to pes pro vyrovnaného, trpělivého člověka. Saarloos se hodí pro milovníka přírody, pro člověka, který má rád přirozené a nespoutané chování zvířat. Je to pes pro člověka, který utíká před ruchem velkoměsta, nevyžaduje od psa bezmeznou oddanost a poslušnost. Pokud máte dostatečný prostor, čas a  trpělivost, najdete v Saarloosovi krásného bezprostředního společníka. Naši Saarloosové nemají nejmenší tendenci od nás utíkat, mají obrovskou radost z pohybu a vody. Pokud chodíte se svým psem na stálé místo, začnou se po čase evidentně nudit a pokud setrváte na místě, odbíhají od Vás a po chvilce se opět vrací.

Snažila jsem se popsat povahu tohoto, u nás celkem málo známého plemene, co nejpravdivěji i přesto, že naše zkušenost se Saarloosy je poměrně krátká, ale za to intenzivní.

Na závěr bych chtěla dodat, že jsem asi pochopila, proč chovatelé ze země tulipánů tolik střeží své národní plemeno. Chtějí zachovat v srdci Saarloose i v jeho vzezření kus divokého vlka.

Jana Nováková

Kontakt

Jana Čapounová

bily.milacek@seznam.cz

Hamerská 251
435 42 Litvínov-Hamr
Česká republika

+420 605 91 77 44

Vyhledávání

Saarloosův vlčák | MIRAJA | Vlk - pes ze země tulipánů | © 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode