Co předcházelo importu

V květnu roku 2006 se nám podařilo importovat tři jedince Saarloosova vlčáka. O tomto plemeni jsem se dočetla v roce 1996 v kynologickém časopise. Plemeno ovčáka mě provází celý život, proto jsem se začala vážně zajímat o „Saarlose“. Saarloosův vlčák je  plemeno původem z Holandska, kde si jej, jak jsem později zjistila, náležitě hledí a střeží. Pro čtenáře, kteří přesně neví o jaké plemeno se jedná, bych jen krátce chtěla říct, že Saarloos je plemenem v FCI uznaným a mladým, i když ve srovnání s Československým vlčákem o 20 let starším. Pan Leendert Saarloos, velký milovník přírody, zkřížením psa a vlka vyšlechtil „přírodního psa“.

Vrátím se ještě k Holandskému klubu Saarloosova vlčáka. Kontaktovala jsem ho a vyjádřila vážný zájem o jedince tohoto plemene, narazila jsem však na nečekanou překážku v „politice chovu“. Klub mi odpověděl obratem, z prodeje štěňat do zahraničí však nadšení znát nebylo. Odpověděli, že nemají zájem vyvážet štěňata ze země a pokud by náhodou s prodejem štěněte do zahraničí souhlasili, tak pouze za poněkud zvláštních podmínek. Ty však byly pro mě jako chovatelku nepřijatelné, a jak jsem se později dozvěděla i pro ostatní zájemce z Čech. Přesto jsem se i nadále snažila o bližší a přátelštější kontakt, tato snaha se však s úspěchem taktéž nesetkala. Musím podotknout, že v mém snažení mi byla nápomocna sestřenice dlouhodobě žijící v Holandsku, která má tamní občanství. Ani to nepomohlo.

Po Saarloosech jsem pokukovala i nadále a poprvé jsem je na vlastní oči uviděla na světové výstavě v Dortmundu v roce 2003, kam jsme vyrazili s našimi bílými švýcarskými ovčáky. Ty chováme již 13 let od počátku chovu v České republice.

Začátkem roku 2006 jsem zjistila, že byl dovezen první Saarloos do Čech. Dlouholetá chovatelka Československých vlčáků Ing. M. Soukupová si dovezla krásné štěně Saarloose – fenku Iris. Za chovatelkou jsme se rozjeli a tím se nám konečně otevřela cesta k „vlkům“. Dostala jsem kontakt na chovatelku z Finska a pak už nastalo intenzivní dopisování po internetu. Ani tentokrát to nebylo lehké, nastala „lustrace“ mojí osoby a podmínek pro chov Saarloosů. Finská chovatelka nakonec usoudila, že jsem „vhodná“ a dala mi vybrat ze dvou tříměsíčních feneček a 15ti měsíčního psa. Od 15ti měsíčního mladého psa „Walda“mě chovatelka zrazovala. Pes už jednu majitelku měl, cestoval až za moře do Texasu, kde našel domov u nové majitelky - veterinářky. Bohužel Waldo si nezvykl na nového pána, přítele majitelky a tak cestoval zpět do Finska. Chovatelka mě varovala, že Waldo si nejspíš nikdy nezvykne a nebude vhodný pro výstavy. Dohodla jsem se se svojí kamarádkou I. Honzákovou a rozhodly se napsat, že máme zájem o všechny tři psy. Chovatelka nakonec svolila s podmínkou, že psy přiveze autem a osobně je předá. Bylo nám jasné, že si chce ověřit do jakých podmínek Saarloosové půjdou, což jsme z chovatelského pohledu oceňovaly.

Paní Soukupová, majitelka Iris (sestry Walda) konstatovala, že vzít si tři Saarloose je bláznovství. A o tom Vám napíšeme příště.

Jana Nováková